13. Nabídka aplikací

1. Úvod

Tato kapitola pokrývá tvorbu spouštěčů aplikací (*.desktop) a jejich použití v nabídce aplikací a automatické spouštění aplikací po přihlášení do grafického sezení (pro automatické spouštění před přihlášením je třeba použít démon „cron“ nebo jiné řešení).

Spouštěč je textový soubor s příponou „.desktop“. Konkrétní možnosti a chování spouštěčů zavisí na použitém okenním prostředí; obecně však platí následující:

Spouštěč umístěný v těchto adresářích se objeví v nabídce aplikací a je možno ho nastavit, aby se spouštěl při dvojkliku na typy souborů, které uvádí v klíči „MimeType“:

• „/usr/share/applications“
• „/usr/local/share/applications“
• „~/.local/share/applications“

Spouštěč umístěný v těcho adresářích se automaticky spustí po přihlášení uživatele, pokud ho uživatel nepotlačí v nastavení systému:

• „/etc/xdg/autostart“
• „~/.config/autostart“

Spouštěč, k němuž má uživatel právo „x“, se zobrazí ve správcích souborů a (případně) na pracovní ploše se svou ikonou a svým názvem místo názvu souboru. Výchozí příkaz takového spouštěče můžete aktivovat dvojklikem nebo přetažením adresářových položek na něj.

2. Definice

• Název (name) je u spouštěče hlavní text, který se v nabídkách zobrazí u ikony spouštěče. Měl by být krátký a téměř nikdy neodpovídá názvu souboru.
• Popisek (comment) je vedlejší text, který prostředí může zobrazit spolu s názvem. Může být i delší, ale není povinný.
• Kategorie (category) jsou pojmenované skupiny sloužící především k roztřídění spouštěčů do podnabídek. Spouštěč může patřit i do více podnabídek současně.
• Výchozí příkaz je příkaz, který se spustí dvojkliknutím (popř. kliknutím) na spouštěč nebo když na něj uživatele přetáhne nějaké adresářové položky.
• Akce je dodatečný pojmenovaný příkaz příslušný ke spouštěči, který lze v některých prostředích spustit výběrem z kontextové nabídky.

3. Zaklínadla

^3/1 Spouštěč (syntaxe)

^3/2 Definice akce (syntaxe)

^3/3 GUI

^3/4 Užitečné příkazy

4. Parametry příkazů

^4/1 Příkazová řádka v klíči Exec

Příkazová řádka v klíčích Exec se zadává podobně jako v Bashi, ale s několika dvěma zásadními odchylkami:

• Znaky !, $, &, ;, <, =, >, ?, [, ], ^, `, {, |, }, ~ a další jsou obyčejné; nemůžete je použít způsobem, na jaký jste zvyklý/á z Bashe, a není třeba je odzvláštňovat.
• Příkaz musí začínat názvem spustitelného souboru (bez cesty či s cestou); přiřazení do proměnných, funkce a vestavěné příkazy Bashe (včetně jakýchkoliv zvláštních konstrukcí) jsou vyloučeny.
• Znak „\“ má zvláštní význam všude kromě vnitřku apostrofů; znak „%“ i tam. Oba tyto znaky se zde odzvláštňují zdvojením.
• Mimo vnitřek apostrofů lze vložit (nezvláštní) konec řádku sekvencí „\n“.

Pokud nějakou konstrukci z Bashe potřebujete, musíte zavolat Bash a příkaz mu předat parametrem „-c“; přitom si dejte pozor na nutnost odzvláštnění znaku „%“ a znaku „\“ mimo apostrofy (GUI editor vám s tímto bohužel nepomůže).

Ve výchozím příkazu (ne v příkazu akce) můžete na místě jednoho parametru (obvykle posledního) uvést jednu z následujících značek, která se uplatní v případě, že uživatel na spouštěč přetáhne jeden nebo více souborů či adresářů (jinak se daný parametr tiše vypustí):

• %f se rozvine na absolutní cestu jednoho souboru/adresáře (v případě přetažení více položek se spustí pro každou položku samostatný příkaz)
• %F se rozvine na seznam souborů/adresářů (každý v samostatném parametru)
• %u a %U jsou jako %f a %F, ale místo cesty se předá URI (může být i vzdálené)

^4/2 Ikona v klíči Icon

Ikona je obvykle zadána názvem (v takovém případě bude vyhledávána ve standardních adresářích). Může však být zadána také jako absolutní cesta k souboru s ikonou (ve formátu PNG nebo SVG), v takovém případě se použije vždy daný soubor (nezkoušel/a jsem). Pokud přesný název ikony neznáte, použijte k jejímu nastavení GUI editor.

^4/3 Kategorie odpovídající podnabídkám hlavního menu

(Podnabídka → Category)

• „Grafika“ → Graphics
• „Hry“ → Game
• „Internet“ → Network
• „Kancelář“ → Office
• „Multimédia“ → AudioVideo
• „Nastavení“ → Settings — Aplikace v této kategorii se v Xfce objevují také v okně „Nastavení systému“.
• „Příslušenství“ → Utility
• „Systém“ → System
• „Vývoj“ → Development
• „Vzdělávání“ → Education

Příklad (umístit spouštěč do podnabídek „Multimédia“ a „Vzdělávání“):

5. Instalace na Ubuntu

Většina použitých nástrojů je přítomna i v minimální instalaci Ubuntu. Pouze GUI editor exo-desktop-item-edit může být nutno doinstalovat:

6. Ukázka

7. Tipy a zkušenosti

• Častá začátečnická chyba je očekávání, že znaky „~“ a „$“ v klíči Exec že budou fungovat stejně jako v Bashi.
• Název spouštěče může obsahovat prakticky jakékoliv tisknutelné znaky; zpětné lomítko však musí být odzvláštněno zdvojením a doporučuji název začínat písmenem, číslicí nebo ne-ASCII znakem.
• Umístíte-li do „~/.local/share/applications“ spouštěč se stejným názvem souboru, jaký existuje na systémové úrovni, váš spouštěč ten systémový „překryje“. Toho můžete využít k přízpusobení si spouštěčů v rámci svého uživatelského účtu; můžete změnit název, ikonu, příkaz apod.

8. Další zdroje informací

• YouTube: Linux pro začátečníky: Jak vytvořit spouštěč
• man exo-destop-item-edit (anglicky)
• YouTube: Managing AppImages on Linux (anglicky)
• Oficiální specifikace formátu spouštěčů (anglicky)
• Balíček exo-utils (anglicky)
• Seznam hlavních kategorií (anglicky)
• Seznam vedlejších kategorií (anglicky)

9. Zákulisí kapitoly

V této verzi kapitoly chybí:

• nic

Tato kapitola záměrně nepokrývá:

• nic

Regulární výrazySystémMetapříkazy